Úkol

18. 04. 2008 | † 19. 07. 2009 | kód autora: oJe

Proč vždy, když mám někoho ráda, komunikace ztroskotá? Copak se mě všichni bojí? Nemůžu říct jedinému klukovi ,,líbíš se mi", aniž by mě poslal do prdele? Ku*va, já bych se na to vys*ala!!!

-

Začněme pěkně popořadě...Milan ze školky...hmm...všímal si jenom Moniky. Šance na úspěch byla...nulová.

Fája...ten i se mnou jen pohrával...šance na úspěch -100%.

Ivoš...nebudu se vyjadřovat, jinak by mě vedení zprdlo za vulgarismy...šance na úspěch...-100%.

Slávek...uh, bodá mě u mozku :D ...šance na úspěch...1%.

Okane...zamilovanej do jiné osoby...šance na úspěch...-100 000 000 %.

-

Možná jsem jen byla předurčena k důležitějšímu úkolu, jako třeba být nešťasten. Nebo tak něco.

-

Copak se nenajde žádný kluk, který by mě měl aspoň trošičku rád víc než ,,tu holku, co je proslulá dobrými kopy do holení a mrskáním penály a sešity o protější zdi"? Holky pořád říkaj, že by chtěly být jako já, ale zřejmě ani netuší, co vše to obnáší a čeho se musím vzdát. Třeba i obyčejného přátelství nebo trošky sympatií. Nebo jakéhokoliv komplimentu. Pokud mi kluk sklidí poklonu, týká se to jen mého chování či inteligence. Třeba dneska Okane. Prý že jsem chytrá. Hm...až se příště do někoho zamiluje nejmíň měsíc mu nenapíšu, abych se ušetřila falešných poklon, apod. Asi začnu pořádně zkoumat přírodu. To ona mě předurčila k nějakému úkolu. Jaký to byl se dozvím zřejmě až na smrtelný posteli. Bez lásky. Soucitu. Přátelstv

. Pochopení. Jak ráda bych teď někoho obejmula, ale vedle mě je jen Deren a ten mě nemůže ani pohladit...je to jen mé druhé já...Jak ráda bych se k někomu přitulila a slyšela jeho žití. To mi však zřejmě nebude nikdy dopřáno. Nikdy jsem neobjala jediného kluka, nepolíbila jej a ani nic podobného. Vždy jsem se setkala s nezájmem až se znechucením. Proč? I těm ,,nejhnusnějším" holkám bylo dopřáno pevné objetí...jen ne mě. Možná se mě bojí...možná mnou pohrdají...ale mohli by mě aspoň trochu chápat! Vždyť já ani nemám přátele! Jen ty tuctové prodejné zrádné "kamarády". Teď se již nedivím Davymu, že si v agónii vyřízl srdce. Kdybch mohla udělala bych totéž. Podmínkou by ale muselo být, zůstat živ. Vím, že si tohle stejně nikdo nepřečte, takže vlastně ani nevím, proč to píšu...možná kvůli sobě...možná kvůli budoucímu životu....možná jen tak pro nic zanic.

-

Žádám toho příliš, když chci lásku, přátelství, soucit a pochopení? Nežádám bohatsví ani zdraví, protože vím ,že ani jedno mi nebude dopřáno. Ale to, že mi život upírá i mé základní potřeby...Víte vůbec jaké to je, nemít nikoho, kdo by vás ve smutku obejmul, koho byste mohli obejmout i vy?! Předpokládám, že ne. Máma si stěžuje, že chce chlapa, ale o ní má aspoň někdo zájem, narozdíl ode mě. Já se nelíbím nikomu. Nemám nízké sebevědomí, já to vím. Dobrá...už chci jen pevné obemjutí od nějakého kluka. Jakého, to netuším. Chtěla bych, aby si tohle přečetl někdo z mých známých. Pochopili by část mého já. Proto také nedávám zobrazovat články na úvodní straně pise.cz. Chci, aby se propracovali k výsledku, ne, aby to měli vše vyrovnané pod nosem. Domluvila jsem. A jsem ráda, že sis to přečetl/a zrovna ty.

-

to_su_ja

Toto jsem já...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články