,,NEJLEPŠÍ DÁREK, JAKÝ JSEM KDY DOSTAL/A"
To se nedá tahle konkrétně vypisovat, vždyť každý má jiné přání, aspiruje na něco jiného. Někdo je nejrdaši, když je se svými nejbližšími a někdo zase radši sedí sám u počítače. Myslím, že nedokážu napsat to, co byl ,,NEJLEPŠÍ DÁREK, JAKÝ JSEM KDY DOSTALA", ale zřejmě budu psát jen obecně, více ,,filozoficky".
V různém věku jsem dostala různé skvělé dárky.
Když mi bylo šest let, začala jsem chodit do školy. Samozřejmě to mělo své plus i mínus, ale byla jsem šťastná.
Tentýž školní rok, konkrétně osmý březen 2002 jsem dostala další skvělý dáreček, svojí sestru, kterou mám ráda a asi bych ani jinou nechtěla. Sice mě někdy zlobí, třeba když mi málem vyrazila zuby, ale jinak je to andílek.
V páté třídě, rok 2005-2006, jsem si myslela, že jsem nejšťastnější tvoreček na světě. Měla jsem dobré kamarády, pohodovou rodinu, poloprázdnou ledničku a v žákovský jedničku...a milovala jsem jednoho kluka, který se ke mě také nechoval jak kus ledu z mrazícího boxu na mrtvý kuřata...jenže téměř všechno jsem následující školní rok ztratila. Kamarádka ,,zradila", měla jsem i nemálo pětek (se mnou to však ani nehl
Dobružel (vyznávám jiné náboženství...), od poloviny školního roku 2006-2007, tj. šestý ročník, sem se zase ,,zamilovala". Kdybych se nesnažila psát ,,normálně" a bez svých obvyklých připomínek, naťukala bych sem něco typu: ,,Chjo, bych se na to vy**. *sigh*" Tentokrát do kluka o ročník výše, jednoho nádherného človíčka původem z Ruska. Dobružel, obletovaného jak rozšlápnutý pomeranč s vosama (pozn. hodně obletovaného.), prostě člověk by si myslel že utrácí peníze za flakónky s lidskýma feromonama...A opět, dobružel, sem mu to, já chytrolín, řekla a co? Sice se mi nevysmál, ,,jen" se se mnou odmítal na internetu vybavovat, nadával mi, apod... Pamatuju si, jak mi na moje narozeniny (třetího června) dal překrásnýho plyšovýho geparda, nebo něco takovýho. Tehdy jsem si myslela že jsem opravdu šťastná. Jenže budoucnost se nedá jen tak změnit, zvlášť pokud nevíte, jak asi bude vypadat, a jestli vůbec nějaká bude. A konečně se dostávám k závěru a myšlence celého tohoto příspěvku. Možná to už řekl nějaký dobrý člověk předemnou, ale byla bych ráda, kdyby si z toho lidé něco vzali a také s těmito slovy na mě pamatovali...,,Nevíš jak bude k tobě osud dobrotivý a jestli se dožiješ večeře, proto ber jako dar každou minutu, jež ti bude dána."
PS (nebo něco podobného): Děkuju, že jte byli schopni tohle dočíst až sem, do konce (píšu hotové slohové práce) a nezapomente na mě, na MadDusk a na můj ,,citát". ;)
(Dodávám svůj obyklý podpis...)
P€@©€ (and v!©tory)
MadDusk